Trvanlivost
Narazil jsem na podcast o „longevity“. Nic proti řečem o otužování, dýchání, spánku, stravě. Ale jako člověku, který chce mít život v první řadě příjemný (protože to je jediná příležitost, kdy zažít cokoli příjemného), mi ta snaha vyždímat ze sebe co nejvíc nemůže být blízká. A hlavně mi připomíná moji oblíbenou lidskou vlastnost – neschopnost vystoupit ze známého.
Co tím myslím?
- Kristus odmítá materialismus, ale stejně, když potřebuje něco vysvětlit, používá podobenství o hřivnách.
- Orwell píše o nesvobodě, ale nechává před ní hrdinu uniknout někam, kde pořád podléhá diktátu pudů a romantických představ.
- Susan Cain vychvaluje „tiché introverty“, jen aby přesvědčovala sama sebe, že jejich přístup je cestou k dosažení téhož, o co usiluje hlučný svět.
Ve filmové teorii se tomu říká prisoner of the frame; my, prostý lid, bychom spolu s Bourdieuem a podobnými Platóny použili spíš termín doxa – něco tak samozřejmého, že se o tom nepřemýšlí (odtud orto-doxní), případně epistemologická uzavřenost nebo paradigmatická slepota.
Se „zdravým životním stylem“ a podobnými tématy je to stejné. Je příliš nepohodlné si přiznat, že tím nejspolehlivějším, co člověk může udělat pro zdraví, je neopotřebovat se. To neznamená nedělat nic, ale pohybovat se rozumně, nestresovat se, všímat si, co jím, a odpočívat bez výčitek. (Člověk může kolikrát chce být víc než jeho vlastní tělo, ale pořád ho přece jen používá – a to tělo je savec. A na to, co savci potřebují, se stačí rozhlédnout.)
Jenže to jsou všechno věci, které nic nestojí. A my máme pocit, že pokud nám něco někdo neprodal, nemůže to fungovat. (Může – ale mám pořád na mysli člověka objektivně zdravého, který dělá jen různé volby ohledně svého zdraví. Pokud někdo má cukrovku nebo chřipku, samozřejmě bych to neléčil silou vůle ani vlídným slovem.)
A tak ve chvíli, kdy odmítáme zavedený zvyk shánět na všechno kouzelnou pilulku, místo konvenční medicíny prostě propadneme něčemu jinému, v čem hledáme stejná kouzla. Létají nám kolem hlav buzzwordy jako biohacking nebo microdosing, aniž bychom viděli, že se chováme nerozlišitelně od té seniorky přešlapující před lékárnou. Některé doxy jsou prostě stejně trvanlivé jako zdravý organismus.
Přitom jde pořád jen o ten samý jednoduchý obchod. Na jedné straně je zdravá, obdivuhodně odolná schránka schopná vydržet mnoho desetiletí. A na druhé straně věci, které někdy chceme víc – a tak nám stojí za to trochu z té první strany obětovat. Drogy, přejídání, extrémní sport, práce do vyčerpání. Cokoli, co potřebují lidé, kteří neumějí být spokojení. Tyhle transakce probíhají denně, většinou nevědomě.
Ale je dobré se nad nimi občas pozastavit. A rovnou si připomenout, že ti, kdo si pouštějí podcast o longevity na dvojnásobnou rychlost, si ho pouštějí zbytečně.
Kromě těchto krátkých přípodotků házím jednu povidku měsíčně na substack
Kdo jsem, zjistíte tady