Complexitas integrativa
Jedna z věcí, nad kterou se nikdy nepřestanu pozastavovat, je, jak často se zaměňuje právo na názor s povinností ho mít za každou cenu. Ano, má to svoje důvody, které tady nepotřebuju rozebírat, ale stejně si toho pokaždé znovu všimnu.
Co chci lehce rozebrat, je ten další krok: když už se někomu názor takzvaně udělá, potřebuje ho mít maximálně přímočarý, ohlodaný od nuancí, jednosměrně tunelový a hlavně zbavený všeho, co jde jenom trochu zdánlivě proti němu.
Jako kdyby cokoli bylo tak jednoduché.
Příklad? Ale jistě. Dosluhující premiér. Znamená to, že ho nepovažuju za strůjce všeho neštěstí na světě, že jsem snad jeho fanoušek? Ne. Vadí mi na něm spousta věcí. Například to byla jeho parta, která zařízla manželství pro všechny. A je to stále jeho parta, která jako jedna z posledních podporuje jeden nacistický režim na Blízkém východě.
Jenže je zapotřebí srovnávat. A při srovnání jeho odkazem zůstává úroveň, o které si jeho nástupce nemůže nechat ani zdát, protože je naprosto mimo jeho chápání.
Plus – tím, co mi rozhodně na končícím profesorovi nevadilo, je odvaha stát na straně napadené země (škoda, že se mu jí nedostalo ohledně té blízkovýchodní situace).
A to je krásný další příklad, kde se názory zplošťují: buď je naše role (jako země) celá špatně, nebo celá dobře. Buď jsme součástí prohnilého kolektivního Západu, nebo hrdinně vzdorujeme stepním hordám a ještě vyděláme na tom, kolik pracovní síly se nám sem přesouvá.
Takhle jednoduché to samozřejmě není.
Zaprvé je třeba si uvědomit, že neexistuje nic jako „peníze na pomoc Ukrajině“. Existují pouze peníze na obranu Evropy. Ale těžko se to vysvětluje někomu, kdo mentálně v Evropě nežije, byť z ní nevytáhnul paty už pár desítek generací.
Zadruhé k té obraně zcela samozřejmě patří přijímání lidí na útěku.
NICMÉNĚ platí zároveň i zatřetí: to, že je správné ty lidi přijímat, neznamená, že tím (jako země) jenom získáváme.
...protože o tom, že zdejší populace potřebuje občerstvit, aby se přestala množit donekonečna mezi sebou, nikdo soudný nepochybuje. Jenže takovým občerstvením prostě není příchod pár set tisíc lidí, kteří jsou doslova jedna ku jedné totéž jako Češi.
Quote
To, že věci nejsou černobílé, neznamená, že „každý má svůj kus pravdy“. Znamená to, že každý pohled je výzvou k tomu, aby se člověk díval pozorněji.
Kromě těchto krátkých přípodotků házím jednu povidku měsíčně na substack
Kdo jsem, zjistíte tady