Mít pravdu
Seznámil jsem se nedávno s člověkem, jehož zálibou jsou debaty. Jakože nejen tak nějaké dohadování, ale skutečné rozpravy na úrovni. Což bylo fajn, dokud to bylo zajímavé. Poněkud to přestalo být zajímavé ve chvíli, kdy se ukázalo, že cílem tohoto člověka není dobrat se debatou pravdy, ale vyhrát v debatě.
Jistě, mnozí lidé mají debatu jako sport. Jde o výkon, o obratnost, o údernost. Nezáleží na tom, zda se člověk mýlí — důležité je, aby o tom druhého přesvědčil. A když to funguje, bývá to svůdné. Jenže tahle svůdnost svádí spíš k manipulaci než k pochopení.
Není to nic výjimečného, samozřejmě. Chceme aby naše potomstvo v životě uspělo, a tak ho učíme nenechat si nic líbit... jenže ono si pak nenechá nic líbit bez ohledu na to, zda je v právu. Zda je na jeho straně pravda. Protože takhle to bereme: že někdo pravdu má. A "pravda na naší straně" se stává mocenskou záležitostí, nikoli nalezením toho, jak se věci mají.
Můj debatář mě přestal bavit, když jsem v něm rozeznal člověka spíše posedlého výhrou než touhou něco se dozvědět. Já jsem ho přestal bavit, když mne obvinil, že chci mít vždycky pravdu. Samozřejmě. Nic jiného ho nemohlo napadnout, protože nic jiného nezná.
Ale nebyl první, kdo mě z tohoto obvinil. Stává se mi to často.
Těžko se mi vysvětluje ten rozdíl mezi tím, že chci pravdu mít, a že chci pravdu objevit. Že to chci rozlousknout. Že chci vědět, jak se věci mají.
Proč to tak mám?
Není to z nějaké ušlechtilé úcty k pravdě. Není to vlastně vůbec záležitost morálky nebo čehokoli co by souviselo s tím, že "lhát se nemá" a tak dále. Protože s procesem hledání pravdy žádné lži nesouvisejí; to je prostě úplně jiná kategorie.
(Ačkoli mám ke lžím taky pár poznámek. Například, že by se tak mohly označovat. Proto mi vadí třeba nadužívání výrazu dezinformace - dává lžím zdánlivou legitimitu tím, jak vyvolává dojem, že se jedná o nějakou verzi informace, a že je to verze, kterou je možné považovat za rovnocennou alternativu. No, není. Lež je prostě lež. Slovo dezinformace by mělo zůstat vyhrazeno pro informaci použitou zavádějícím způsobem, která nicméně sama o sobě není lživá. Protože pak se jedná prostě o... lež.)
Tak proč?
Tu potřebu nalézt pravdu mám jednoduše proto, že je to jediná věc, která dává smysl. Pravdivá verze událostí nebo čehokoli je zkrátka jediná verze, která existuje.
Opakem není lež, opakem je něco co neexistuje. Tedy nic. A co se nejvíce podobá ničemu? Co je věčná neexistence? Hádáte správně. A v téhle věčné neexistenci se člověk ztrácí, když nepřichází na nové skutečnosti, na skrytá fakta, na doposud zamlžené příčiny.
Proto hledání pravdy, objevování toho, jak se věci mají, je jediný způsob jak se cítit naživu.
Kromě těchto krátkých přípodotků házím jednu povidku měsíčně na substack
Kdo jsem, zjistíte tady