dum spiro conspiro
Narazil jsem na text hezky zpracovávající, v čem spočívá přitažlivost konspiračních teorií, proč jimi lidi rádi nahrazují jiné věci, kterým se dá věřit, a tak dále. Nebylo v tom nic převratně objevného, ale připomnělo mi to jednu důležitou věc: proč už se těmto pomateným výplodům nevěnuji ani pro zábavu.
Jednoduše proto, že vím, jak na člověka působí i když se jim vysmívá. Nemyslím to tak, že kdybych si z nich dostatečně dlouho utahoval, nakonec by se ze mě taky stal antivaxer popíjející savo na ploché Zemi. Myslím tím to, jak působí na lidské emoce. Protože jak známo, cílem mnoha těchto delulu výplodů není přesvědčit někoho o pravdivosti, ale pouze zanechat nějakou negativní emoci spojenou s konkrétní osobou/hnutím/skupinou.
A tohle prostě funguje, i když nechcete. Protože nástrojem manipulace není myšlení, ale emoce. Plyne z toho jednoduchá poučka:
Quote
Máte-li obavu, že vám někdo říká, co si máte myslet, zaměřte se na to, jestli vás před ním varuje někdo, kdo vám říká, co máte cítit.
(Plus, skutečnost je dostatečně zajímavá na to, aby se člověk musel nechat obelhávat. A to i v případě, že Vám to pravé chvění v žaludku přivodí jedině vyprávění o spiknutích - není třeba podléhat blábolům, když si můžete vybrat ze stovek skutečných spiknutí z historie. Protože ano, lidé piklí a piklit budou. Jenom prostě nikdy důkazem není to, že vám přijde řetězák od Mařky.)
Kromě těchto krátkých přípodotků házím jednu povidku měsíčně na substack
Kdo jsem, zjistíte tady