Erlendur
Na Erlendura jsem si musel zvykat. Ale fakt, že už si na něj zvykám u sedmé knihy, svědčí o tom, že mě ta série přinejmenším zaujala.
Note
Shrnutí: stručněji to nejde
- Série o komisaři Erlendurovi od islandského autora Arnaldura Indriðasona je severská krimi zasazená do Reykjavíku, typická pomalým tempem, tísnivou atmosférou a silným psychologickým rozměrem. Erlendur je samotářský vyšetřovatel posedlý starými zmizeními a nevyřešenými vinami, přičemž případy se úzce prolínají s jeho osobními traumaty a tématem minulosti, která se neustále vrací.
Ještě než si vůbec bylo možné začít zvykat, musel jsem se zorientovat v pořadí dílů - ty první vycházely jinak než v originále a mám pocit, že i jinak než v angličtině. Každopádně jsou do angličtiny jinak přeložené názvy, takže ke každé z těch prvních několika knih existují tři názvy a tři možná čísla... Ale ono je to vlastně jedno. I když na sebe navazují, stav hlavní postavy i okolí je tak srozumitelný, že se člověk má hned čeho chytit.
Musel jsem si zvykat na protagonistu jako takového - Erlendur prostě není takový sympaťák jako Wallander (není žádný speciální důvod porovnávat ze všech severských detektivů zrovna tyhle dva; jde jen o to, že někdy kolem roku 2018 jsem právě dočetl celou wallanderovskou sérii a u prvního Erlendura jsem se tedy srovnání nevyhnul). Není ale ani antihrdina nebo nějak morálně pochybný policajt. Prostě jenom nemá extra přátelské vztahy se svými kolegy, bývalá rodina ho nenávidí a do toho ho trošku straší mrtvý bratr.
Na co jsem si zvykat nemusel, je prostředí - ty knihy jsou prostě stoprocentně islandské. Ne tím způsobem jako klipy od Björk nebo hudba od Ólafura Arnaldse - jsou prostě takové, jako když na Islandu přistanete. Nespadnou vám hned na hlavu všechny gejzíry a kaňony a ledovce. Ocitnete se ve světě, který je obyčejný, jen trochu jiným způsobem než doma.
Knih je, pokud se nepletu, 14. Jsem tedy zhruba v polovině a patrně sérii dočtu do konce. Pro rozhodování, zda vám stojí za to ji zkusit taky, navrhuji brát v potaz následující:
- Harry Hole nebo trilogie Milénium se vám zdají moc hollywoodské a plné klišé?
- Zajímají vás víc duševní pochody pachatelů i obětí než nějaké šokující zvraty a zběsilé honičky?
- Dokážete, na rozdíl od mnoha hodnotících na databázi knih, přijmout tu prostou informaci, že si Islanďané všichni automaticky tykají?
- (jako člověk, který české tykání nesnáší, s tím islandským nemám problém - když platí univerzálně, nemůže sloužit k nezdvořilostem)
- Zvládnete, na rozdíl od mnoha hodnotících na databázi knih, rozlišit jména Sigurdur Óli a Marian Briem?
Pak je možné, že tyhle mrazivé příběhy - které se nejlíp čtou pěkně v teple s kusem štrúdlu a kafe - budou to pravé i pro vás.
Kromě těchto krátkých přípodotků házím jednu povidku měsíčně na substack
Kdo jsem, zjistíte tady