Audioknihy
Z nějakého důvodu jsem si nikdy nevypěstoval vztah k poslechu audioknih. A přitom mě nikdo nemůže obvinit, že bych snad byl staromilec lpící na papíru. Právě naopak. Kudy chodím, propaguji elektronické knihy, které, mám takový dojem a nehodlám si ho ověřovat a zdrojovat, zaznamenaly nástup v podobné době.
Dokonce, kdyby audioknihy neexistovaly a někdo je přede mnou vymyslel, přišlo by mi to jako skvělý nápad už proto, že jsem byl kdysi dávno zvyklý poslouchat četbu na pokračování v tzv. rádiu (vysvětlím: to býval takový jakoby nepřetržitý podcast, který se nedal přetočit a neměl placené bonusy). A když říkám četbu na pokračování, myslím skutečně prostou četbu, ne nějaké odporné dramatizace se všemi vynechávkami na jedné straně a přidanými ruchy a zvukohrami na straně druhé.
Nicméně, i tak mám někde bokem uloženou poznámku, že bych měl při každé příležitosti doporučovat dvě z těch audioknih, které jsem slyšel a považuji je za takřka dokonalé.
Ta první se jmenuje Alláh není povinen. Kvality té knihy jsou o to překvapivější, když si všimnete, že se jedná o dílo napsané ve francouzštině. Nedá se říci, že by v tomhle případě kdovíjak záleželo na příběhu nebo postavách a podobně. Je to prostě jeden dlouhý, syrový a přitom zábavný komentář k fenoménu dětských vojáků v Africe a všemu, co s tím souvisí. Výbornou vlastností té knihy je, že si ji vychutnáte úplně stejně, ať jste ten nejradikálnější rasista, nebo máte rozum.
Druhá je Lovec draků od Khaleda Hosseiniho. Tahle se mi zase líbila natolik, že se ani nebráním možnosti podívat se někdy v budoucnu na její asi dvě dekády starou adaptaci od Marka Forstera (podle toho co vím, se jedná o jeden z jeho normálnějších filmů, což mě celkem uklidňuje vzhledem k "serióznosti" předlohy, které by nějaké experimenty asi neprospěly).
(Pokud Lovce draků náhodou znáte a líbil se vám, doplňte si od Hosseiniho ještě A hory odpověděly. To je kniha, u které jsem autora podezíral ze záměru napsat nejsmutnější příběh na světě, ale odpustil jsem mu ve chvíli, kdy uspěl.)
A proč jsem si konečně na pět minut sednul k tomu, abych se o těch dvou knihách zmínil? Protože jsem se zase po pár letech rozhodl to vyzkoušet. Začal jsem poslouchat Rozum a cit, abych se při opětovném oťukávání neoblíbeného formátu nepouštěl do neznáma. Načteno je to Danou Černou, a vlastně po prvních deseti minutách můžu doporučení taky přidat, protože nepokládám za pravděpodobné, že bych se ve zbytku nahrávky setkal s nějakým poklesem kvality nebo nevítanou avantgardou.
Faforo.
Kromě těchto krátkých přípodotků házím jednu povidku měsíčně na substack
Kdo jsem, zjistíte tady